Téma: Tak po různu...
10.1.2014     zavřít

Uloupené Vánoce

Karlovy ostrovy, články, fejetony, Tak po různu...

Tak jsme opět „přežili“ Vánoce a jsme v novém roce. Dovolím si takové malé povánoční zamyšlení nad dny nedávných svátků vánočních. Traduje se, že vánoční svátky jsou dobou pokoje, míru a rozjímání, kdy si připomínáme příchod spasitele v postavě Ježíše Krista na náš svět… Položme si otázku, jestli tomu tak v posledních desetiletích opravdu bylo. Pro mnohé lidi jsou Vánoce obdobím stresu a maximálního napnelismu, který většinou vyvrcholí virózou a pocitem, ať už je konečně po vánocích. Proč jsme si to tak vlastně zařídili? Před vánoci máme v hlavě věci pracovní, které chceme do konce roku stihnout a uzavřít. Poté podlehneme nákupnímu šílenství, protože je to prostě ve světě marketingu, reklam a byznysu takto naučeno… Tak a máme odpověď, kdo nám vlastně Vánoce uloupil: Reklamy, marketink, byznys, ekonomika atd. Takový produkt našeho lidského snaživého a všudypřítomného mamonu. Samy sebe okrádáme o čas pohody a rozjímání, jak se stát lepším člověkem. Ale i s tou virózou máme teď možná splněný svůj plán a rozdány nějaké ty dárky pro své bližní… Otázkou je, jestli na základě klidu a rozjímání o sobě a světě, bychom po vánocích nedokázali věci dotáhnout do konce lepším a klidnějším způsobem a svým bližním dát pár drobností a ten nejcennější dárek v podobě vlastní změny, někde uvnitř nás. Nakonec podle jakýchsi dávných mystických legend je Mamon syn Ďábla, jako protipól Ježíše Krista. A pokud se nad touto symbolikou zamyslíme, tak jeho úkol mu my lidé necháváme zcela dobrovolně plnit velmi úspěšně. Výsledkem je právě onen uloupený čas vánoční…
A co, že bychom to vlastně o vánocích měli hledat? Můžu vám dát jeden typ sám za sebe: Mám pocit, že jádrem vánočního pudla je vnitřní hloubání a sklonění vlastního ega před nalezenou vlastní duší a vlastním svědomím, což dá mysli člověka osvícení a poznání zejména vlastního odpuštění v rovnováze s odpuštěním svým bližním. Celkově to člověka zjemní a přiblíží k jakési jemné esenci, nazývané lidstvím, ve které se skrývají jemné a kladné vlastnosti člověka, jakýsi éterický obal duše prosakující do našeho myšlení a chování. A upřímně řečeno na jménu boha, který je stejně jen jeden nezáleží, byť by byl sluneční, či lunární, nebo z Proxima Centaury a nebo z Nazaretu. Právě to nalezené poznání dobra, pohody, vzájemné úcty a všestranné lásky, by mělo setřít rozdíly a usmířit bytosti na bázi uhlíku se sovtverem jménem DUŠE, aby dokázali žít spolu v takovém počtu, v jakém jsou a vážit si přitom veškerého ostatního života okolo nich, nepřepočítávajíce ho na peníze a zisky… Tak pokud jste to nestihli o vánocích, tak si udělejte chvíli pro sebe teď. Nikdy není pozdě. Pokud chcete inspiraci na přemýšlení, mohu vám například doporučit jeden zajimavý film z You Tube. Utajená rodina Ježíše:
Mimochodem Vánoce mají ještě stejně komerčního sourozence jménem velikonoce a pak ještě jakéhosi sourozence v našich končinách "počatého z čistě komerční zkumavky" jménem svatý Valentýn…
Karel Jíra
přečteno: 4763     příspěvků: 2
diskuze
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+