Téma: Poločas rozpadu myšlení

Poslední dva měsíce připomínal náš svět Papinův hrnec, ve kterém se zvyšuje teplota a tlak, při vaření globalizační polévky. Papinův hrnec většinou funguje tak, že pokud tlak dosáhne určité kritické úrovně, tak zvedne závaží pojistného ventilu na pokličce a papiňák si odfoukne. Tím se zabrání tomu, aby explodoval a napáchal nechtěné a nenapravitelné škody ve svém okolí. A také, aby neporanil, nebo nezabil kuchaře, který vaří v papiňáku nějakou tu dobrotu.

Podívejme se do zpětného zrcátka nedávné historie dvou uplynulých měsíců ve světě. Jako zdroj informací jsem použil z velké míry články a názvy článků z Novinek.cz v archivu jejich rubriky zahraniční. Zprávy, které mi přišly z nějakého důvodu zajímavé, jsou zvýrazněny.
(Pod odkazama článek pokračuje.)

Papinův hrnec má jednu fyzikální vlastnost vhodnou pro vaření. Pod větším tlakem páry se posouvá bod varu k vyšší teplotě. Obdobně se chová naše společnost. Pod větším tlakem, například teroristických hrozeb, se posouvá tolerance obyvatelstva k omezení svobody na vlastní soukromí. A to zejména v podobě tolerance k takzvanému „šmírování“. Společnost prostě připustí jeho nutnost, jako nutné zlo pro své vlastní dobro…

Ten horní sloupec odkazů v podobě názvů článků o dění ve světě, tak trochu připomíná jízdu autem po úseku silnice, v podobě velmi nedávné historie. Pokud jedete autem, tak cestou potkáváte dopravní značky, které vás upozorňují na prudkou zatáčku, blížící se křižovatku, nebo překážky na silnici. Dopravní značky v podstatě varují řidiče auta, před možným průserem. Při pomyslné cestě historií pouze musíme pozorněji sledovat to pomyslné dopravní značení. Možná se nad tím hlouběji zamyslíte a napadne vás přitom spousta otázek.

Mimochodem jste také Charlie (Je suis Charlie)? Co vlastně znamená Charlie Hebdo v překladu? Charlie je zdrobnělina jména Charles - česky Karel. Charlie lze tedy přeložit jako Kája, či Karlík. Hebdo je zkrácený výraz z přídavného jména hebdomadaire, což je ve francoužtině týdenní. Hebdo je dle překladu týdeník. Charlie hebdo by se v češtině dalo vyložit, jako Karlíkův týdeník. V době vzniku tohoto časopisu byl jeho název narážkou na francouzského politika Charlese de Gaulla. Tedy tak nám to alespoň tvrdí Wilipedie. Mimochodem křestní jméno Karel vzniklo z germánského slova karlaz, což znamená svobodný muž. V čem spočívá svoboda člověka? Lidská svoboda má mnoho rovin. Ale všechny možné roviny svobody vycházejí z lidského myšlení. Svoboda myšlení je dle mého názoru základem pro ostatní roviny lidské svobody. Lidské myšlení je ovlivněno vzděláním a životními zkušenostmi. V této souvislosti si vzpomínám na výrok, který pronesl John Fitzgerald Kennedy: Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné. Možná vás napadne otázka, co omezuje svobodu myšlení. V podstatě jakékoliv dogma, které dává mantinely, o čem je možné přemýšlet, jak se má přemýšlet a o čem se přemýšlet nemá, nebo dokonce nesmí. Stejně jako já, se asi zamyslíte nad rolí náboženství a církví v této rovině svobody myšlení během historie. Nedávno jsem někde v internetové diskuzi četl velmi hezký výraz: Plivnout někomu do duše… Filozofickou otázkou je, kdo komu plive do duše. Pro mě osobně je plivnutím do duše omezování svobody myšlení. Na druhou stranu nemám potřebu ten plivanec vždy vracet, to ale neznamená, že by si ho člověk měl nechat líbit, což se dá vyjádřit i kultivovaným projevem. V tomto směru jsem Karlem. Křestním jménem i způsobem svobodného myšlení, které je kdesi zakopáno v dávném původu tohoto jména. Do velké míry za to vděčím i svým rodičům, kteří mě jako dítě neuvrtávali do žádného myšlenkového dogmatu.

Bude zajímavé sledovat, jestli se v rámci deklarace a procesu boje za svobodu slova, nezačne omezovat samotná podstata svobody slova a posléze i svoboda myšlení. Zkusím se teď trochu svobodně zamyslet a svobodně vyjádřit to, co mě právě napadá, když se podívám na ten horní sloupec zpráv ze světa. Mám pocit, že tam někde ze Středního východu zaznělo cosi, co tak trochu známe i v Čechách v souvislosti s občany, kteří jsou označováni jako nepřizpůsobiví. Jako bych slyšel: Tak si je vezměte k sobě domů, když se jich tak zastáváte. My si zase vezmeme domů ty naše. A ozvěna tohoto výkřiku ze Středního východu se rozlehla po Evropě… Zde se dostává svobodné myšlení do střetu se vzděláním a hlavně životními zkušenostmi, které říkají, že svoboda slova se zde již pohybuje na tenkém ledě. Tak si o mém svobodném zamyšlení svobodně myslete, co chcete…

Nicméně se ještě zamyslím nad křesťanstvím, islámem a multikulturalismem. Za povšimnutí stojí, že v rámci svobody slova, byly stránky ze všech třech uvedených odkazů na Wikipedii po 7.1.2015 editovány. V Evropě jsou kromě jiných, dvě významné a dominantní kultury. Křesťanství a islám.
Výše uvedený obrázek ukazuje rozvětvení křesťanských církví. Chybí tam pouze rok 325 a První nikajský koncil, kde se odloučilo tzv. Ariánství. Za zmínku také stojí, že v Pravoslaví, na rozdíl od katolíků nepovažují tzv. deuterokanonické knihy (starý zákon) za stejně posvátné jako kanonické knihy Bible (Evangelia). Deuterokanonické knihy považují za posvátné, užitečné a poučné, ale nikoliv za inspirované Bohem v plném smyslu toho slova (citace z Wikipedie). Pak zde máme proces multikulturalismu, který se snaží o společné mírumilovné soužití různých kultur. Napadlo mě takové přirovnání: Máte dvě nádoby, každou s odlišnou tekutinou. Každá z těchto dvou tekutin představuje jednu z odlišných kultur Evropy - křesťanství a islám. Ve své nádobě je každá tekutina relativně stabilní a neprobíhá v ní nějaká významná chemická reakce. Pokud se však obě kapaliny začnou míchat a dosáhnou kritického množství vzájemné koncentrace, tak nastane explozivní reakce. V laboratoři jménem Evropa máme chemiky, kteří mají na stole tyto dvě nádoby s kapalinami. A chemici dělají experiment s míchání kapalin… Zároveň mezi chemiky probíhá diskuze o bezpečnosti jejich experimentu. Teoretičtí chemici uvažují, že pokud by změnily prostředí nádoby, jako tlak a kyselost, (což chápejte jako analogii sociálního systému) tak se rizika podstatně zmírní, nebo úplně zmizí. Ale problém je, že toto řešení je velmi drahé a laboratoř na to v současnosti a evidentně i v budoucnosti nemá peníze. Z toho důvodu někteří chemici chtějí nechat kapaliny oddělené, každou ve své vlastní nádobě, protože nechtějí laboratoř ani zadlužit, ani vyhodit do vzduchu. Asi tak vnímám proces současného multikulturalismu. Prostě některé kapaliny lze vzájemně míchat bez rizika, někdy se dokážou i vzájemně doplnit a některé kapaliny míchat dohromady nelze, protože riziko případné exploze a následné devastace laboratoře je příliš vysoké.

George Orwell kdysi napsal: Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum. Americký prezident Abraham Lincoln zřejmě věděl, o čem mluví, když prohlásil: Je možné stále klamat některé, nebo občas oklamat všechny, ne však stále klamat všechny. A Lev Davidovič Trockij zřejmě také vystihl své zkušenosti: Účel světí prostředky pouze za předpokladu, že je tu něco, co světí účel. Zakončil bych to slovy Jana Wericha: Každého dne je svět lepší než včerejšek, i když někteří lidé dělají všechno proto, aby tomu tak nebylo.

PS: Napadá mě ještě jedna anekdota ve stylu Charlie Hebdo: Redaktoři časopisu prošli mnoha reinkarnacemi na tomto světě. Během staletí a svých postupných reinkarnací v podobě písařů, sepsali jednotlivé knihy starého zákona, novozákonní evangelia a posléze i korán. Jejich poslední současná reinkarnace a práce v Charlie Hebdo byla pouze důsledkem vlastní karmy z jejich dřívějších reinkarnací a redakčních činností…
Je suis Charlie (svým způsobem).

Karel Jíra

diskuze