Rudý gentleman se loučí
Karlovy ostrovy, články, fejetony, Hvězdný prach.
Kdo by neznal Vinnetua, legendární knižní a filmovou postavu náčelníka kmene Apačů… Přiznám se, že dílo Karla Maye je asi nejrozsáhlejším knižním dílem od
jednoho spisovatele, které jsem kdy přečetl. Z knih Karla Maye, které v Čechách vyšly, jsem četl snad téměř vše. Příběhy z prostředí divokého západu, Jižní
Ameriky a zemí Arábie. Děje těchto románů jsem při jejich četbě intenzivně prožíval dokonce ještě na střední škole. Nikdy mě nebavilo číst díla určená
pro potřebu výuky literatury, ale to co mě zaujalo a svým způsobem osvobozovalo od vnějšího světa. Některou literaturu doporučenou z hodin literatury, jsem
paradoxně četl až dávno po ukončení vzdělávacího procesu, když k tomu dozrál můj vnitřní knižní apetit.
Karel May byl geniálním spisovatelem. Napsal příběhy, které se staly nesmrtelné, nejenom v dětských duších, ale i v dospělém věku, kdy jedinec právě pomocí
postav Vinnetua a Old Shatterhanda nachází střípky svého dětství a své dětské duše. Jako malí kluci jsme lítali po lesích a hráli si na filmové postavy
Vinnetua a Old Shatterhanda. Můj starší bratr mi tenkrát ze dřeva vyrobil maketu Vinnetuovy pušky. Měla dokonce ve své pažbě i stříbrné hřeby, v podobě
lesklých připínáčků. Dodnes visí na koženém řemínku na půdě přes trám. Když na ni při občasném přehrabování a hledání nějakých věcí v tomto mém uložišti
vzpomínek pohlédnu, tak si vzpomenu na nostalgii svého dětství. Velkou mírou k tomu také přispělo zfilmování známých i méně známých knih Karla Maye. Roli
Vinnetua zde ztvárnil francouzký herec
Pierre Brice.
Filmové verze jednotlivých příběhů se sice výrazně liší od knižních předloh, ale vynahrazují to svým romantickým pojetím děje, krásným prostředím tehdejší
Jugoslávie (v případě divokého západu), hereckými výkony hlavních postav a legendární hudbou, která se jen tak nezapomíná.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi dávno, ještě v dětských letech, viděl v kině poslední díl trilogie Vinnetou - Poslední výstřel a jsem při závěrečné scéně
ronil krokodýlí slzy…
Odchod do věčných lovišť v našem reálném světě, postaveném mimo filmové plátno, dostihl po Lexu Barkerovi - filmové postavě Old Shatterhanda, bílého bratra
náčelníka Apačů, i samotného Pierra Brice, který legendární postavu Vinnetua tak výrazně a nezapomenutelně ztvárnil na filmovém plátně. Trochu kriticky je
nutno podotknout, že pokračování příběhu z konce devadesátých let, se nesetkalo s příliš velkým úspěchem. Ale to nic nemění, na nesmrtelnosti a romantickém
kouzlu původního filmového ztvárnění příběhů, které v sobě mají ukrytý hluboký filozofický podtext, vzhledem k dnešní době. Pokud budeme koukat, tak jej
uvidíme.
Věrní čtenáři a diváci mayovek dobře ví, že legendy z příběhů, byť smyšlených neumírají, ale žijí v paměti dál, dokud tato paměť slouží. Tak nechť duch
prérie - velký Manitou, filmovému Vinnetuovi - Pierru Bricemu, otevře dveře do věčných lovišť. Nechť se zde shledá se svým bílým bratrem Lexem Barkerem a
na svých sametově černých koních spolu uhání napříč nekonečnou prérií svobodné indiánské země, která není ničena a podrobována chamtivou bledou tváří…
PS: Pokud se z nostalgie chcete podívat na nějakou tu mayovku, tak je naleznete
zde.
Karel Jíra
přečteno: 5017     příspěvků: 0
diskuze